Camera obscura

První část knihy Rozhovory I zahrnují překlad rozhovorů s žijícím klasikem světové kinematografie Ermannem Olmim (24. 7. 1931) vedených Charliem Owensem v publikaci Ermanno Olmi (Gremese Editore, 2001, 2008). Druhou část Rozhovory II tvoří původní rozhovor nazvaný Asiago 28. 5. 2011, který v režisérově domově v severoitalském Asiagu vedl filmový historik Petr Slinták. Nejznámějšími Olmiho filmy u nás jsou dnes patrně Strom na dřeváky (1978) a Sto hřebů (2006). Naše kina dále uvedla mimo jiné jeho filmy Čas se zastavil (1959), Místo (1961), Snoubenci (1963), Sapéři (1970) a Ať žije paní! (1987). Česká televize pak kromě Stromu na dřeváky a Ať žije paní! také Biblické příběhy (1/19) Genesis (1994) a Sto hřebů. Obsáhlý oddíl Rozhovory I pojednává chronologicky o téměř všech filmech dokumentárních a o všech filmech celovečerních, natočených do roku 2001. Každému celovečernímu filmu je věnována jedna kapitola, jež se tak stává záznamem režisérova svědectví o nejrůznějších událostech kolem a při vznikání každého jeho filmu. Rozhovory II zahrnují tvůrčí období let 2001-2011 včetně realizace režisérova scénáře v Čechách. Pokoušejí se porovnat českou filmovou novou vlnu a Olmiho filmy 60. let, zejména Formanova Černého Petra a Olmiho Místo, a jednotlivé režisérské osobnosti obou kinematografií tehdy i dnes. Nejsou opomenuty ani česko-italské dějinné a kulturní souvislosti v rámci Rakouska-Uherska, jehož součástí byla i Benátská republika. Kniha zahrnuje Galerii fotografií barevných i černobílých ze všech Olmiho celovečerních filmů a z řady jeho filmů dokumentárních, podrobnou Filmografii, Výběrovou bibliografii s důrazem na české a slovenské prameny, Rejstřík jmenný a Rejstřík uměleckých děl. České vydání Olmiho Rozhovorů je jediným vydáním původní knihy Ermanna Olmiho za hranicemi Itálie vůbec.

Příběh(y) filmu klasika světové kinematografie Jeana-Luca Godarda, představitele francouzské nové vlny (U konce s dechem, Pohrdání, Bláznivý Petříček), jsou básní v próze na téma dějiny filmu. Představují čtyři kapitoly a osm podkapitol, které jsou při dodržování základního tématu také koláží vzpomínek, rozhovorů, citací atd. Kniha je ovšem zároveň téměř doslovným přepisem zvukové stopy stejnojmenného videa (1988-1998). Celý projekt je považován za hlavní dílo Godardova pozdního tvůrčího období. Originální vydání knihy je z r. 1998.

Kniha rozhovorů s ruským básníkem se v jeho zemi stala literárním bestsellerem. Vypráví o mládí stráveném mezi přáteli, mezi něž patřila i Anna Achmatovová, o vykonstruovaném soudu a o vyhnanství na ruském severu, o vynucené emigraci r. 1972, o pobytu v Evropě a USA a o převzetí Nobelovy ceny za literaturu v r. 1987. Čtyři kapitoly jsou věnovány Brodského oblíbeným autorům: Marině Cvatajevové, Anně Achmatovové, Robertu Frostovi a Wystanu Hugh Audenovi. Rozhovory pojednávají nejen o dějinách ruské literatury, především poezie, ale i literatury světové. Tvorbu autorů Josif Brodskij analyzuje i hodnotí. Zemřel na vrozené srdeční komplikace v 56 letech r. 1996, aniž by se vrátil do rodného Petrohradu. Originální vydání knihy je z r. 1998.

Zásadní monografie o jednom z nejvýznamnějších filmových tvůrců české poválečné kinematografie. Obsáhlá publikace nabídne životní i tvůrčí příběh Františka Vláčila ve formě bohatě zdokumentovaného textu, jehož součástí bude mj. produkční historie všech Vláčilových filmů i neuskutečněných projektů, přiblížení jejich dobové reflexe, ukázky ze scénářů a dalších textů. Více než analýze a výkladu filmových děl se chce kniha věnovat spíš faktům a historii. Obsah tedy bude založen na podrobném studiu filmových, písemných i tištěných pramenů z domácích i zahraničních archivů, z osobní pozůstalosti Františka Vláčila a dalších osobností, na informacích získaných z rozhovorů s Vláčilovými spolupracovníky. Proti původním plánům a dispozicím vychází kniha bez obrazových příloh. Při práci na knize bylo shromážděno několik set obrázků, fotografií, kreseb, skenů dokumentů, plakátů a screenshotů z filmů, z archivních i soukromých sbírek. Byl pečlivě proveden jejich výběr a zařazení, poté byly zapracovány do sazby, a ta byla v rámci redakčních prací předána ve dvou částech ke konzultaci také panu Františku Vláčilovi ml., dědici autorských práv, který si již dříve vymínil jejich odsouhlasení. U první předané části sazby měl k obrazovým přílohám asi tři připomínky na doplnění či úpravy, vše bylo obratem do sazby zapracováno. K textu této části nic neměl. Po obdržení druhé části sazby se ale pan František Vláčil ml. odmlčel, neodpovídal na zaslané emaily, písemné dopisy, nebylo možné se s ním spojit telefonem ani přes rodinné příslušníky. Vydavatel namísto toho z ničehonic obdržel dopis od agentury Dilia, aby nadále nově jednal o obrazových přílohách jen s Dilií, která pana Vláčila zastupuje, jenž si ovšem do té doby vyhrazoval veškerá jednání o přílohách pro sebe. Nastala tak situace, kdy nebylo jasné, co se vlastně s výtiskem sazby předané k posouzení děje, a která vybízela k různým interpretacím. Vydavatel se začal zabývat předáním věci právníkům, současně s autorem zvažoval možnost vydat knihu jen s omezeným obrazovým doprovodem, takovým, na který byla již práva zajištěna. Ukázalo se ale, že kniha vybavená jen tímto obrazovým materiálem by působila velmi nevyrovnaně: k některým kapitolám byly obrazové přílohy alespoň na úrovni základní dokumentace, k jiným naopak skoro vůbec. Padlo proto rozhodnutí vydat knihu bez jakýchkoliv obrazových příloh, jako čistý autorský text. (Několik málo černobílých fotografií v textu knihy má funkci spíše obrazové interpunkce mezi jednotlivými oddíly knihy, než nějakou dokumentační úlohu.) Součástí vyčerpávající faktografie knihy bude kompletní detailní filmografie, včetně spoluprací na projektech jiných tvůrců nebo neuskutečněných záměrů, úplná bibliografie, medailony Vláčilových spolupracovníků aj.